Psal se rok 2022 a kde se vzali, tu se vzali, dva zamilovaní lidé se ocitli v Horách. Kašperských Horách. S sebou si přibalili dva malé sviště, chlupatého (a dost drzého) Aljašského malamuta  a od té doby žijí blaze v horské poloroubence na kraji světa. Pohádka? No jak se to vezme.  

Vyrostla jsem v Přešticích, můj David u Klatov a ačkoliv nás to po střední (ano, tak dlouho jsme spolu) táhlo do stověžaté matičky Prahy, už po pár letech jsme tušili, že pro budoucí děti budeme chtít něco jiného. Malebného, klidnějšího, přívětivějšího. Šumava, kterou jsme znali oba od mládí, se zdála být ideálním útočištěm. Jenže sehnat dostupnou nemovitost na Šumavě je asi jako… focení malých dětí. Jde to, ale musíte se hecnout a obrnět trpělivostí.

Nakonec nám náruč otevřely právě Kašperky. Za nás ta pravá brána Šumavy, i když to o sobě tvrdí každé město už skoro od Plzně. Zásadní otázka, kterou jsme si jaksi zapomněli (nebo spíš nechtěli) předem zodpovědět byla ohledně naší práce. David, markeťák a člověk od všeho-kolem-zábavných-aut se docela rychle přizpůsobil a přesunul většinu své pražské firmy s sebou. Ale já? V Praze hypoteční markléřka v kostýmkách, pořád v bankách nebo na kávičkách a tady? Musela přijít změna. A když už, tak pořádná. 

David mě zasvětil do tajů focení, můj bratříček se švagrovou doplnili (a stále doplňují) chybějící zkušenosti a já jsem započala kariéru fotografky. Ateliérem je mi krásná Šumava, ale ráda občas vytáhnu paty (a kostýmek) a vyrazím například na svatbu nebo za klienty do Prahy, Plzně, Brna… O to sladší jsou pak návraty na Hory. Na naše Kašperské Hory. Dorazte, věřím, že si to tu po společné foto-procházce zamilujete úplně stejně jako my před lety.